Ostrov Palagruža na paddleboardech

Pronajmout si loď v Chorvatsku koncem října má své výhody i nevýhody. Jasné pro je mimosezónní nízká návštěvnost. Lidí a hlavně turistů je všude málo. Z přístavů moc lodí nevyplouvá, a tak na kotvištích rozhodně není plno. Další výhodou jsou ceny pronájmů lodí, které mimo sezónu výrazně klesají. Na druhou stranu jsou podzimní dny krátké a počasí je více méně sázka do loterie. Video z dronu na konci článku :-)

Chorvatsko – Trogir – konec října 2019.
Počasí nám zatím přeje. Sluníčko svítí, teplota 25°C a my můžeme odložit zimní bundy, ve kterých jsme přijeli po nočním přesunu z chladných podzimních Čech. Předpověď na další týden, ale není úplně ideální. Tlaková výše nad Jadranem se rozpadla a v druhé polovině týdne je v předpovědi obávaná chorvatská „bóra“. Silný severovýchodní nárazový vítr – více o bóře v boxu dole

Naloďujeme se v maríně Boatič v Trogiru na loď Hanse 575. Je to ohromná loď s délkou přes 17 m, která uveze posádku až 12 námořníků. Na lodi je dost místa i pro naše oblíbené sportovní náčiní - paddleboardy.

K dispozici má 5 dvoumístných kajut + rozložitelné letiště v „obýváku“. Naplňujeme mrazák i ledničku zásobami na týden, načerpeme 900 litrů pitné vody a k večeru manévrujeme našeho obra z přístavu. Kurz - ostrov Šolta. Ještě před západem slunce vytahujeme plachty a slabý vítr přidává pár uzlů k motoru, který nás pohání vpřed. V noci přijíždíme na Šoltu, kotvíme a konečně se trochu prospíme.

Ráno vyplouváme na moře směr ostrov Vis. Na palubě rychle nafukujeme několik paddleboardů GLADIATOR LIGHT – menší plovák o velikosti 10‘0 do maximální váhy jezdce 90 kg, střední 10‘6 do 120 kg a velký 10‘8 s 15 cm výškou a nosností až 140 kg. Všichni zkoušíme vodu a překvapivě zjišťujeme, že je příjemně teplá. Děti nemůžeme dostat z vody. Užíváme si babí léto na jedné z mála písečných pláží na ostrově Vis.

Předpověď je stále dobrá, a tak se rozhodujeme vyrazit k nejvzdálenějšímu chorvatskému ostrovu Palagruža. Dostat se na Palagružu není žádná legrace. Chce to skvělé počasí, dobré plánování a zkušeného kapitána. Při špatném počasí se kolem Palagruži zvedají obrovské vlny. Není pak možné u ostrova vůbec přistát. Kotvení je také velmi riskantní, vzhledem k charakteru dna. Dost často zde dochází k zaseknutí kotvy. Celá oblast je také navigačně nebezpečná množstvím útesů, které až do poslední chvíle nemusí být vidět.

Vítr moc nefouká, opět startujeme motor Volvo a nastavujeme kurz směr Palagruža. Čeká nás dlouhá noc. Kapitán rozděluje služby u kormidla po 2 hodinách. Jdu si lehnout brzy, naše služba bude od 1 do 3 hodin ráno. Budí nás a my oblékáme všechno oblečení, které s sebou máme, včetně kulichu a rukavic. Autopilot udržuje kurz, naším úkolem je sledovat okolí lodě a kontrolovat automat. Měsíc je v novu, je černo černá tma. Navíc je mlžný opar a není vůbec nic vidět, a to ani světla rybářských lodí. Je náročné udržet pozornost, chce se mi spát.

Najednou nás vyleká poplach sonaru. Hlásí hloubku 4 m. Nevěřícně civíme na displej. Mapy ukazují hloubku víc jak 100 m. Je tady opravdu nějaká mělčina?... Vypínáme zvuk naléhavého alarmu…. Naštěstí jde jen o planý poplach. Poplach se v nepravidelných intervalech opakuje a udržuje nás tak v bdělém stavu. Všechno je ponořené v oparu. Jsme od Palagruži vzdáleni cca 8 NM, ale pořád nevidíme světlo majáku. Konečně – záblesk bílého světla opakující se každých 15 s. Konečně jsou 3 hodiny a my budíme další hlídku. Totálně unavený si lehám a hned usínám.

Za 2,5 hodiny mě opět budí…. jsme na místě, bude vycházet slunce … takovou krásu si nesmím nechat ujít. Beru foťák a malátně se hrabu na palubu. Snažím se v malém světle vyfotit záblesk majáku se siluetou skály, na které stojí. Loď se stále pohupuje a dlouhé časy expozice mi nedávají šanci vyfotit ostrý záběr. Točím alespoň video a užívám si neopakovatelný výhled. Sluníčko pomalu vylézá nad mořem a osvětluje ten kus skály, který se vynořuje daleko od chorvatských břehů. Na ostrov Vis je to 75 km a do přístavu v Trogiru 123 km. Do Itálie je to z Palagruži už jen 55 km.

V zátoce kotví dvě lodě. Bójky jsou obsazené, a tak musíme na kotvu. Není to snadné, dno klesá strmě do hlubin a je pokryté velkými balvany, mezi které se kotva může zaseknout. Po chvilce jedna loď opouští bójku, a tak svižně vytahujeme kotvu a vážeme se k bóji.

Rychle házíme paddleboardy na vodu. Výhodou paddleboardů na jachtě je jejich malá váha v porovnání s gumovým člunem. Jsou tedy hned připravené k akci. Paddleboard stačí prostě vzít, nezapomenout přivázat na špičku provaz, hodit na hladinu a už můžete nasedat. Bereme si největší plovák GLADIATOR LIGHT 10‘8. Do nepromokavého vaku ukládáme dron a společně s pilotem vyrážíme ke břehům neuvěřitelného ostrova. Pláž je pokrytá velkými kulatými oblázky. Přemýšlím nad tím, jaká síla je asi opracovala do tohoto tvaru. Máme prostě štěstí na počasí. Sluníčko svítí, ani vítr moc nefouká. Pilot si chystá dron a my vyrážíme na průzkum zátok a špičatých skalisek na paddleboardech. Voda je neuvěřitelně průzračná. Pořád nemohu uvěřit, že se nám podařilo dostat na tak krásné a vzdálené místo.

Přirážíme ke břehu, plováky narovnáme na pláž, dál od příboje a šlapeme pěšinkou k majáku. V sedle je malá zeleninová zahrádka správců majáku. Obsluha na majáku se střídá v měsíčních cyklech. Práce na zahradě je určitě vítané zpestření tak dlouhé směny. Fotíme si panorama ostrova s majákem a jdeme dál. Na cestičce zahlédneme velkého černého hada. Dumáme nad tím, jak se na tak vzdálený ostrov asi dostal.

Maják postavený v roce 1875 kromě své naváděcí funkce slouží i jako hotel. Můžete si zde objednat ubytování ve dvou čtyřlůžkových apartmánech a užít si pěknou robinsonádu. Problém je v tom, že dopravu si musí každý zajistit sám. Cena dopravy pak převyšuje cenu ubytování a je dost nejistá. Za špatného počasí nelze na ostrově přistát, takže se na maják nemusíte dostat, nebo zde budete uvězněni déle, než bylo v plánu.

Přicházíme k majáku. Dieselový agregát temně hučí a zamořuje výfukem vzduch. Cedulka na brance hlásí, že vstup k budově je zakázán. Ptáme se obsluhy majáku, která právě opravuje nákladní lanovku mířící přímo dolů do vody, jestli si maják můžeme obejít. Můžeme dál. Obdivujeme výhledy, nakukujeme do haly majáku. Cedulka APARTMAN nese 3 hvězdičky.

Pomalu odcházíme a začínáme vymýšlet, odkud budeme startovat s dronem. Neváhám a ptám se opět obsluhy, zda by nevadilo startovat přímo z nádvoří majáku a natočit ho ze vzduchu. Máme souhlas ke startu. To už nadskakujeme radostí. Vítr se totiž uklidnil a podmínky jsou naprosto ideální. Během chvilky je Mavic ve vzduchu. Nervózně sleduju dron vysoko nad útesy, ale pilot je naprosto klidný a neomylně řídí dron kolem majáku. Natáčíme neuvěřitelné záběry, děkujeme obsluze a sestupujeme zpět do zátoky k lodi.

Koupání v tyrkysové vodě je v plném proudu. Děti řádí kolem lodi na paddleboardech. Skáčou, strkají se a dovádějí. Služba v kuchyni servíruje oběd na palubě. Popíjíme kávu a kocháme se krásou zátoky. Později odpoledne k nám dorazí člun obsluhy majáku. Že by nějaký problém? Vysvětlují nám, že se dnes po měsíci střídají a jestli nemáme nějaké pivo. Ochotně předáváme „petku“ českého piva žíznivému strážci majáku. Za chvíli přijíždí rychlý člun z pevniny. Vykládá zásoby, které lanovkou dopravují přímo na maják. Strážci majáku se střídají a stará parta nám vesele mává na rozloučenou.

Dny jsou na podzim krátké a slunce se brzy odpoledne už blíží k obzoru. Po nádherném dni na vzdáleném chorvatském ostrově vyplouváme směr ostrov Lastovo.