Testování kajaků v době rouškové

AQUA MARINA STEAM 412 AQUA MARINA TOMAHAWK AIR K-440

V téhle podivné rouškové době jsem měl jedinečnou možnost blíže se seznámit s kajaky nabízenými firmou Pádlujte.cz. Těch několik týdnů, po které dvoumístné kajaky od Aquamariny přebývaly u nás doma, mi poskytlo možnost podrobit je testům v různých podmínkách. Ale o tom až jinde.

Několik týdnů nečekaných prázdnin – neprázdnin už našim synům zprotivilo vycházky i projížďky na kole. Proč tedy nevyužít krásného, i když poměrně větrného, jarního počasí a nepodniknout nefalšovaný vodní výlet do „ptačího ráje“. S naloženými kajaky jsme tedy vyrazili k sečské vodní nádrži. Když jsme dorazili k přehradě, uvítala nás mírně zvlněná hladina, na níž jsme nezahlédli jediné plavidlo. Pouze na břehu sedělo pár rybářů, kteří naše počínání sledovali s mírnou nedůvěrou. Zřejmě je příliš netěšil náš příchod, který narušil jejich naprostý klid.

Protože jsme byli tři – dva synové ve věku dvanácti a patnácti let a já, metrákový starší muž - využili jsme kajaky STEAM a TOMAHAWK (Zvláště tahle loď zaujala hodně lidí z toho mála, co jsme potkali. Většinou se ptali, o jakou loď se jedná, protože podobnou ještě neviděli.) Klukům jsem přenechal kajak STEAM. Jako starý vodák jsem chtěl vyzkoušet TOMAHAWK. Zajímalo mě, zda by byl použitelný i jako kánoe, tedy loď, kterou nepohání dvoupádlo.

Voda byla po nočních mrazících docela studená a já si říkal, že bez plutviček se nám bude lépe nasedat. Byla to sice pravda, ukázalo se ale, že na volné vodě a v protivětru se kluci příliš trápí s udržováním směru lodi. K velké radosti rybářů jsme se tedy vrátili ke břehu a k STEEMu připevnili směrové flosny. Jízdní vlastnosti se tím diametrálně změnily a synci už bez problému pluli, kam chtěli. Jediný problém tak představovala voda, kterou vítr strhával z pádel a cákal přímo na posádku. Ale nejsme přece z cukru!

Takhle tedy začalo naše (vlastně první letošní) vodní putování. Slunce stálo ještě poměrně nízko a propůjčovalo okolní přírodě, kde teprve začínaly rašit první lístky, docela severský ráz. Chvílemi jsme měli pocit, jako bychom se neplavili po přehradě v Železných horách, ale spíše po nějakém skotském lochu. Vše ještě umocňovala nepřítomnost lidí a všeobecný klid, který rušilo jen šplouchání vlnek hnaných protivětrem.

Naše lodě si poradily naprosto skvěle. STEAM má kromě směrových flosen ještě jednu výbornou vychytávku – nafukovací, zpevněný přední kýl, který značně ulehčuje plavbu tím, že poměrně široké a ploché lodi „rozhrnuje“ vodu. TOMAHAWK jsem si přímo zamiloval. Oceňuji velikou stabilitu a pevnou konstrukci, díky které plavba připomíná plavbu na klasické laminátové kánoi Vertex nebo Vydra. A kromě toho: Díky své délce, váze, tvaru a minimálnímu ponoru je plavba naprosto bezkonkurenčním zážitkem. Jel jsem sice bez ploutviček, udržet zvolený směr mi však přesto nečinilo nejmenší problém.

Přítok přehrady se blížil a my začali pozorovat rostoucí život v okolních rákosinách. Zahlédli jsme nesčetně párů hnízdících kachen. Nad námi poletovali racci, jež jsme vyrušili z jejich siesty na větvích suchých stromů. Před námi, na okraji rákosin, postávaly jako sochy volavky popelavé, které však při prvním pocitu nebezpečí majestátně odlétly. Krajina kolem nás se úplně proměnila. Připadali jsme si jako kdesi v naprosté divočině. A jako třešínka na dortu toho všeho se před námi ve vodní trávě náhle pohnulo něco obrovského. Mladší syn měl pocit, že vidí živého aligátora. Byl to však jen obrovský tolstolobik. Brzy jsme zahlédli ještě několik dalších, jak se popásají na vodních travinách. Spolu s nimi tu proplouvala i hejna kaprů, které mělká voda a slunce vylákaly k jarnímu vyhřívání.

My už ale mířili do prvních meandrů řeky, která do přehrady přivádí vodu. Pluli jsme proti proudu bez většího úsilí až tak daleko, kam nás pustily ploutvičky STEAMu. Pod námi se v prosluněné vodě rozprchávala hejna pstruhů. Už dlouho jsem neviděl pohromadě tolik divokého života. Při proplouvání posledním zákrutem vše korunoval modrý drahokam – letící ledňáček! Byli jsme naprosto unešeni, ale bylo už na čase vydat se na zpáteční cestu. Stíny se prodloužily a slunce se pomalu začínalo skrývat za stromy po našem levoboku. Začalo se, bohužel, také ochlazovat a utichl vítr, se kterým jsme počítali jako s pomocníkem na zpáteční cestě. Ale přestože jsme pluli bezmála dvě hodiny, podařilo se nám bez problémů udržet slušnou rychlost plavidel až do cíle, kde jsme si ještě užili poslední teplé paprsky zapadajícího slunce přímo před námi.

Musím říct, že tato zvláštní doba, kdy se lidé drží dále od sebe, nám přinesla naprosto úžasný zážitek, který dost možná nikdy nezapomeneme. A co víc, všeobecné zklidnění nám zřejmě umožnilo uvidět i ten kus přírody, který za běžných okolností buď pozvolna mizí, nebo ho prostě nevnímáme. A díky skvělým kajakům jsme ani po třech a půl hodinách intenzivního pádlování nepociťovali žádnou velkou únavu, bolest zad nebo rukou. Po celou dobu nás proto napadala myšlenka, jak by bylo úžasné podniknout podobný výlet třeba kolem mořského pobřeží. Věřím, že s takovou výbavou bychom dokázali uskutečnit výpravu i s manželkou a vybavením pro přespaní v přírodě. Stejně vidím i možnost oba kajaky využít pro vodácká putování po našich nejnavštěvovanějších řekách – Vltavě, Sázavě, Lužnici atd. kajak Steam bych se nebál využít ani v peřejnatějších vodách. ZM